Slovenský fotograf žijící v Praze Robert Vano (73) je veselými historkami proslulý. Čím nás pobaví tentokrát?
Robert se netají tím, že má tři domovy. Dokonce to má rozdělené. "První je, kde jsem se narodil, druhý, kde jsem vyrůstal, a třetí, kde asi odejdu, což je Praha. Já už mám na Olšanech hrobku. Věnovala mi ji jedna paní, která mě viděla v televizi a slyšela, že nikoho nemám, a bála se, aby ze mě neudělali paštiku pro psy. Díky ní vím nejen to, odkud jsem, ale i kam jedu, a tak mám klid," zahájil své vyprávění. "Už jsem to říkal mockrát, ale chodím se k té hrobce představit, protože už tam jsou pochovaní nějací lidé. A kdyby mě k nim dali jen tak, chodili by mě strašit. Na Dušičky to tam vždycky očistím a povídám: 'Paní Vyšinová, já tady budu, já jsem se přišel seznámit,' " pobavil nás s tím, že Česko miluje a Čechy obzvlášť. "Proto tady taky žiju! Ale když sem přijde cizinec, musí být zmatený. Já to beru, protože to znám od své maminky. Češi a Slováci, tam není zase až takový rozdíl. Nicméně pro mě těch skoro třicet let tady je jako celá trilogie Slunce, seno… Prostě jedna velká sranda," zubil se. "Například v Americe je sice svoboda slova, ale ve skutečnosti tam nemůžete říct, co opravdu cítíte. Nemůžete mluvit o náboženství, sexu, politice, a už vůbec nemůžete někomu říct, že je hezký a líbí se vám, protože vás hned odsoudí. Když se vás někdo zeptá, jak se máte, vždycky řeknou, že super, i když to není super. A tady je to naopak. Já zavolám mamince a vím, že 'se celý život má hrozně', což znamená, že to je dobré a nic se neděje. Zeptám se jí, jak se má, a ona mi řekne: 'Hrozně, celý den prší.' Volám jí druhý den. 'Jak se máš?' - 'Hrozně, umřely mi muškáty.' To cizinec, který sem přijede na čtrnáct dní, prostě nepochopí. Až když máma řekne 'hele, já ti to ani nebudu říkat'‘, vím, že se děje fakt něco blbého," krčil rameny.