Tři otázky pro...Marthu Issovou

V nové kriminální minisérii Jana Hřebejka Pozadí událostí hraje Martha Issová pětatřicetiletou kriminalistku Lídu Stehlíkovou, která je zároveň lesbička, proto od některých svých kolegů schytává nejednu sarkastickou poznámku...

Myslíte si, že to mají nejen jinak sexuálně orientované a obecně ženy v životě těžší? A proč?

To je velmi těžká otázka a nejsem si jista, jestli na ni budu umět dát jednoznačnou odpověď. Na světě je bohužel stále mnoho míst, jako například islámské státy a Rusko, kde ženy nemají stejná práva jako muži a kde za přihlášení se k jiné sexuální orientaci hrozí kruté tresty. S takovým přístupem hluboce nesouhlasím a považuji ho za tmářský a scestný. Jsem pro rovná práva a svobodu projevu pro všechny, vyjma extremistických, nacistických a teroristických skupin, a odjakživa nesnáším, když je někdo jakkoli utlačován. Nicméně věřím, že muž a žena jsou odlišní a mají zde na světě různé úkoly, pro které jsou oba jinak uzpůsobeni. A vidím jako slepou cestu snažit se tyto dva světy zestejnit, tedy smazat ty zajímavé rozdíly mezi námi, které nás v přírodě už tak dlouho vzrušují a inspirují. Všichni máme život těžký, každý z nás jinak, ale drtivá většina s nějakým protivenstvím bojuje a těžkosti překonává. A já jsem přesvědčena o tom, že my ženy, díky tomu, že rodíme děti a pečujeme o ně, umíme snášet bolest, hledat kompromisy a shodu, se s těmi těžkostmi často dokážeme srovnat s větší lehkostí než někteří muži. A v demokratickém světě si myslím, že není třeba podmiňovat přihlášení se na filmový festival nebo oscarovou soutěž množstvím žen a homosexuálů v titulcích. Naopak mě jako ženu a nejlepší kamarádku homosexuála takový přístup uráží.

Žárlivost, pocit nedocenění a předsudky vůči odlišné sexuální orientaci poznamenávají celý příběh minisérie. Děje se to bohužel i v reálném životě. Jaké je vaše doporučení, jak tomu čelit?

Musím říct, že já se většinu času pohybuji mezi lidmi, kteří jsou tolerantní a otevření, a každé setkání s někým, kdo nerespektuje svobodné vyjádření jiného člověka, je pro mě frustrující zážitek. Je pro mě nesmírně těžké pochopit, jak někdo může nepřijmout jiného člověka pro jeho sexuální orientaci, a dokonce si myslet, že má právo mu něco takového zakázat nebo ho na základě toho trestat. Žárlivost a pocit nedocenění jsou staré jako lidstvo samo. A cesta ze všeho zla ven vede, podle mého, přes pravdu a lásku, vzdělání a rozhled. Pokud se mě ptáte na doporučení, pak jedině snad: nevolte SPD Tomia Okamury. To by se všechno to neštěstí ještě prohloubilo.

Setkala jste se někdy se zneužitím profesních pozic ve vaší filmové a divadelní branži ve vztahu výše postavený muž/žena vs. níže postavený muž/žena či obráceně?

Setkávám se s tímto druhem zneužívání pozic neustále. Řekla bych dokonce, že denně. Uplynulých deset let. Celou tu dobu, co žiju s režisérem Davidem Ondříčkem.