Všichni milovníci cukrářského řemesla a pečení už několik týdnů pečou s druhou řadou populárního pořadu Peče celá země! Pořad opět moderují Tereza Bebarová a Václav Kopta a sladká díla soutěžících stejně jako loni hodnotí cukrář Josef Maršálek.
Josefe, je to už dva roky, co odstartovala první řada pořadu Peče celá země. Očekával jste tehdy, že bude mít takový úspěch?
Já ano a připravoval jsem na to i všechny kolem sebe. Když 4. ledna proběhl první díl, sledovalo ho 1,4 milionu lidí. A když běžela následující sobotu další epizoda, seděla u obrazovek zase celá rodina a k tomu jim ještě na stole voněla bábovka a víno, protože ten pořad útočí na chuťové buňky. Je to krásně nastavená reality show, která není agresivní, nedoprovázejí ji nějaké pokřiky nebo nadávky. Odehrává se naopak v úžasně noblesním prostředí: na zámku, v parku, v prostorném stanu… Lidé nám psali, že se díky pořadu vrátili znovu k pečení, anebo že skrz pečení se jejich rodina zase dala dohromady a užívají si společný čas.
Myslíte, že pořad Peče celá země ovlivnil přístup Čechů k pečení a cukrařině jako takové, pokud jde o kvalitu surovin?
To je bez diskuze. Určitě se ukáže, že vzrostla spotřeba másla na úkor margarinu, stejně tak pravé čokolády. Denně potkávám lidi, ať už jsou to obchodní zástupci, nebo majitelé firem, a je vidět, jak zákazník přichází do obchodu, cukrárny nebo pekárny edukován. Když půjdete do supermarketu, zjistíte, že je tam dnes široká škála kváskového pečiva, samozřejmě v různé kvalitě. Je s tím práce, výroba trvá třeba pětkrát nebo šestkrát déle než obyčejné kvasnicové pečivo, ale zákazník to vyžaduje. Stejně jako smetanové výrobky, pečení z pravého másla a dobré čokolády. Lidé jsou připraveni si připlatit za kvalitu. Televize je masmédium a finále Peče celá země sledovalo v průměru téměř 1,7 milionu lidí starších 15 let, což je neuvěřitelné číslo. A je jasné, že to na společnost vliv má.
A co když tedy lidé argumentují tím, že kvalitní suroviny jsou moc drahé?
U babičky Josefky jsem našel sešit, který psala její maminka ve 20. letech minulého století, když sloužila v Praze. Moje prababička tam měla zapsané recepty a to byly samé mandle, vanilka, hřebíček, skořice, citronová, pomerančová kůra… S ingrediencemi se vždycky pracovalo, ale používalo se jen tolik, kolik měli. Bylo to za odměnu! A tak by to mělo být: Cukrárna není denní chléb, ten je v pekárně. Do cukrárny se chodí za odměnu.
Kromě pořadu Peče celá země vás můžeme vídat i na dětské stanici ČT Déčko. Prozradíte, o čem je pořad Cukrárna u Josefa?
Pořad jsem dělal se Zorkou Jandovou, která hraje loutku bublaniny a psala i scénáře. Mám tam děti od šesti do deseti let a v každém díle jsem obklopen jednou dvojicí. Děláme společně tři výrobky, většina z nich je sladká. Byla to zajímavá zkušenost. Jsem zvyklý vidět daleké cíle a dokážu si klidně představit, že tohle může být předvoj k tomu, aby se za několik let natáčela Peče celá země junior. V Anglii už se točí, ale momentálně si neumím představit, že bychom u nás castovali děti. Je v tuto chvíli moc brzy, protože nejsou edukovány a zapojeny do pečení do té míry, aby mohly několik týdnů samostatně péct. Ale když proběhne několik řad takovéto Cukrárny, kde dostanou informace, dozvědí se základní technologie, popis ingrediencí, jak se s nimi pracuje… Určitě to pár jedinců chytne a divil bych se, kdyby se do budoucna Peče celá země junior nenatáčela i v České republice.
Jak se jako milovník tradičních výrobků stavíte k moderním trendům, jako je raw, vegan, low carb a podobně?
Já jsem ale spíš rebel. Nejvíc mě dokáže nastartovat věta, kterou jsem slyšel nesčetněkrát: "Vždycky jsme to tak dělali." Vždycky se to ale dá udělat líp, zajímavěji, rychleji, dá se přemýšlet jinak. Kdyby byli lidé spokojení s tím, co mají, byli bychom pořád v jeskyních. Pokud jde o raw, vegan nebo low carb, tak říkám: Žij a nechej žít. Má to určitě své zákazníky, jen bych si přál, aby všichni byli otevření a nechávali žít ostatní. Mně nevadí, jestli někdo vaří z kokosového oleje, bez vajec nebo bez masa, velmi často také uvařím bez masa a upeču bez vajec. Když jsem žil dva roky v Indii, byl jsem vegan a ani jsem o tom nevěděl. Ale líbilo by se mi, kdyby to bylo oboustranné, a vegani řekli: Nám nevadí, že jíte maso. My ho nejíme, ale nevadí, že vy ho jíte.
Je pravda, že se svým manželem Petrem Tejmlem jste se seznámili díky vašemu účinkování v televizi?
Je to pravda, ale bylo to ještě rok a několik měsíců před Peče celá země. Já tehdy začal pracovat pro různé magazíny, objevoval jsem se v časopisech a novinách a on mě viděl na TV Nova v reportáži v pořadu Víkend. Od té doby všechny své přátele obtěžoval tím, že o mně neustále mluvil. Svou nejlepší přítelkyni Evu tím iritoval natolik, že mu řekla, ať mi napíše, nebo to udělá ona. Sice jí to zakázal, ale přesto mě požádala o přátelství na facebooku. Protože jsme měli společnou známou cukrářku, myslel jsem, že je také cukrářka, a přátelství jí schválil. Za pár minut přistála zpráva od Petra na messengeru ve znění: Pane Maršálku, bylo by troufalé požádat vás o přátelství? A já mu napsal: Prosím vás, hlavně mi neříkejte "pane Maršálku". A bylo to. (smích)
Dlouhé roky jste žil v Londýně, kde jste byl šéfcukrářem v luxusním londýnském obchodním domu Harrods. Plánujete, že byste se ještě někdy odstěhoval za hranice České republiky?
Chcete-li pobavit boha, řekněte mu svůj plán. Myslím, že taková příležitost dřív nebo později přijde, ale už se nechci někde jinde usazovat. Jen dva týdny poté, co začala první řada Peče celá země, jsem se odstěhoval nadobro z Prahy do jižních Čech na malou vesnici. Bydlíme s Petrem u rybníka mezi lesy a je to fajn. Nevadí mi někam na tři týdny vyjet, udělat kus práce a zase se vrátit, ale stěhovat se už nikam nechci.
Máte nějaký sen?
Lidé by měli snít. Nemusíte plánovat, ale je fajn mít sen. Člověk má důvod k tomu, aby vstal, potkával nové lidi, komunikoval s nimi… Sny jsou v životě člověka neuvěřitelně důležité, dokážou ho velmi rychle posunout v krátkém čase k zajímavým situacím a věcem.