Moderátorka Tomsová je vděčná za důchod!

Přestože se některé ženy přímo děsí důchodového věku, moderátorka Marie Tomsová (69) je optimistka a bere to z té lepší stránky. Užívá si totiž výhody, které doposud neměla.

Marii humor neopouští. "Jsem 52. ročník, tudíž jsem stará skoro jako televize. Jsem konečně starobní důchodce a konečně říkám proto, že mám konečně pravidelný měsíční plat. Byť teda ne vysoký, ale pravidelný," pustila se do vyprávění s tím, že zavzpomínala na své začátky. "Po fakultě jsem nastoupila do podniku jménem Sportpropag. Měla jsem tam dělat v redakci časopisu, ale nějak se to nekonalo a místo toho jsem lepila obálky, razítkovala je, lepila na ně známky a nosila je na poštu. Měla jsem podepsanou hmotnou zodpovědnost za sklad, což u mě - vysokoškolačky - bylo dost na pováženou. Takže jsem tam byla docela nešťastná a moje kolegyně Marcela Pecháčková na mě tak koukala a říkala: 'Mařenko, ty jsi tady ale hodně zoufalá.' Já jsem odpověděla: 'No co mám dělat?' A z ní vypadlo: 'Tak já ti doporučuju jít na televizní hlasatelku.' Přinesla mi přihlášku, protože se kamarádila s vedoucí uváděcího oddělení, tu přihlášku za mě víceméně vyplnila, a když mě k tomu konkurzu pozvali, tak jsem šla. Člověk má zkusit všechno," přiznala s úsměvem. "Bylo mi to docela jedno, myslela jsem na svého budoucího muže, který ten den dělal podruhé státnice na právech. Držela jsem palce jemu, sebe neřešila, a díky tomu jsem asi ten konkurz udělala," dodala se smíchem.

Přešlapy ustála

Vtipných momentů zažila před kamerami nespočet. Když se zamyslela, vzpomněla si na tento: "Tehdy jsme ještě neměli čtecí zařízení a já jsem měla na konci jednoho hudebně zábavného pořadu sovětské televize Modrý plamínek odhlásit celé titulky. Měla jsem říct: 'Vážení diváci, prosím vás, abyste omluvili zhoršenou technickou kvalitu pořadu.' Jenže mně to slůvko »technickou« vypadlo, takže jsem řekla: "Nakonec vás prosím, milí diváci, abyste omluvili zhoršenou kvalitu pořadu." Ten pořad byl opravdu »velmi kvalitní«, dostala jsem tisíce dopisů, že to bylo skutečně »kvalitní« a upřímné slovo v Československé televizi. Ale protože to byl přímý přenos, a ne žádný záznam, nebyl důkaz, že jsem to řekla!" přiznala s úsměvem od ucha k uchu.