Vzpomínka na Václava Havla

Dnešní komentář bych chtěl věnovat člověku, který odešel už před jedenácti lety, ale na nějž není možné zapomenout, Václavu Havlovi.

Ačkoli je VIP svět pořad o celebritách, tedy většinou se řeší skandály, dnes bych chtěl mluvit o úctě… V neděli uběhlo jedenáct let od doby, kdy zemřel Václav Havel. Nechci tu vzývat Václava Havla jako neomylného člověka, byl jen člověk a také dělal chyby, ale když odejde člověk formátu Václava Havla, na špatná rozhodnutí se po čase zapomene a v paměti zůstanou jen ta dobrá. Protože množství dobrých vlastností u Václava Havla rozhodně převládalo. Stačí jen zavzpomínat na události, které život Václava Havla provázely, byl to člověk, který měl nad rámec svých pracovních povinností otevřené dveře všude. Na saxofon mu zahrál Bill Clinton, tehdejší americký prezident, v jedné z pražských hospůdek, prostě děly se události, které český národ už nezažije, právě proto, že nám jméno a povaha Václava Havla otevíraly dveře do světa. Je jasné, že v povaze a životě každého člověka je to dobré, ale je tam i něco zlého, pokud ale, když se řekne jméno nějakého slavného člověka, vyvstane především to dobré, je to skvělé. Horší je, když si vzpomenete na nějakého člověka a k němu vás to dobré nenapadá. Například když si vzpomenu na Miloše Zemana nebo třeba Jiřího Kájínka, to dobré mi "nenaskakuje".